Jako druhou, a zároveň i poslední v rámci Grand restaurant festivalu, jsme navštívili restauraci Essensia. Její kuchyni vévodí šefkuchař Jiří Štift, který dříve působil v ČR ve více známém hotelu Alcron. Musím říci, že jsme hledání restaurace ve večerní Praze málem vzdali. Vstup do hotelu je totiž z nádvoří, a obvykle teatrálně jej „nezdobí“ vlajky zemí jak tomu bývá zvykem. Naštěstí se zdařilo, a přivítání bylo velmi milé. Atmosféra restaurace byla příjemná, jemné přítmí a puristický vzhled citlivě zasazený do historické budovy navozoval klid, pohodu, a v tomto duchu se nesla i celá návštěva. Jako první jsme obdrželi amuse-bouche, tempuru z krevety na jemném salátku se sladkou chilli omáčkou. Tempura byla skvěle křupavá, chuť vyvážená, doplňovalo ji (stejně jako první chod) Veltlínské zelené od Arte Vini. 
K nakousnutí po celou dobu degustace bylo čerstvé domácí pečivo, francouzské máslo, biotvaroh s bylinkami a mořská sůl – a měli jsme z ní radost.
Následoval čerstvě zauzený losos s karotkovým pyré a květákovým velouté. Losos byl velmi jemný, šťavnatý, a jeho chuť podtrhla především květáková pěna, což bylo pro mne docela překvapením. Vůbec celé menu nebylo nijak uspěchané, a byl jsem velmi spokojen s chováním personálu, který nepůsobil vůbec rušivě, a příjemným tlumeným hlasem „zapadl“ do atmosféry celého podniku.
Po lososu a dostatečném časovém odstupu pro hodnotící pokec nám byl podáván Telecí jazyk v telecím consumé se zimní zeleninou a bramborami s pažitkou a smetanovým křenem. Výborná „polévková“ kombinace. Jazyk se rozplýval na jazyku.. :-), naproti tomu zelenina krásně na skus. Brambory jemně doplňoval křen, nepůsobily nijak tučně, smetana byla v pozadí.
V poslední části degustace byla podávána klasika a naše národní jídlo – hovězí svíčková na smetaně s karlovarským knedlíkem.. Řeknu: „kolikero kuchářů, tolikero svíčkových..“ Přiznám se, já ji dělám jinak, ale poctivá byla, v omáčníku byl servírován i přídavek. Maso bylo uděláno tradičně, well done, nicméně i tak bylo skvělé, příjemně protknuté slaninkou. Omáčka – a to byl rozpor s mou verzí, byla sice jemná, ale na mě působila jako zeleninové pyré, postrádal jsem větší chuť smetany. Bezvadné ale pro mne byly brusinky, které myslim, byly vařeny z čerstvých, a jejich chuť cítím vzadu na patře ještě teď. :-) Karlovarský knedlík opět až příliš nekonvenční, osobně bych variantu se šunkou a houbami vypustil, bylo to dobré, ale přišlo mi prostě zbytečné. Svíčková je jasně výrazná, a berličky v podobě hub a šunky, myslím nepotřebuje. Abych nezapomněl, svíčkovou doplňoval Pinot Noire z vinařství Springer.
A leč jsme mlsní, po tak dobrém menu jsme si dali i něco sladkého.. Já volil ananasovou variaci – koláč s karamelem, ananasový tartare a sorbet. Naprosto, naprosto, úžasná záležitost.
„Spoludegustátorka“ pak čokoládový fondant s višňovou marmeládou a pistáciovou zmrzlinou – skvělé!
Třešnička - kávička na závěr musela být – byť s mírným zpožděním, pěna capuccina však byla dokonale bílá, jako v Italii. Celá návštěva byla pro mne oázou klidu a chutí, a minimálně na dezert, spíše ale i na něco mořského, což by mělo být zaměřením šéfkuchaře, si sem určitě během léta zajdeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat