Dlouhou dobu jsme se chystali navštívit tuto restauraci, ale stále jsme návštěvu odkládali. Až nyní se konečně zadařilo. V rámci Grand restaurant festivalu bylo menu sice zkrácené, ale zase téměř za hubičku. :-) Vychutnali jsme si hnedle 3 pokrmy a 3 amuse-bouche . Restaurace se totiž specializuje na několikachodové menu, a inspiraci mimo jiné čerpá v české kuchyni konce 19.století, kdy byla naše gastronomie na svém vrcholu. Odbyla 22. hodina a my vstoupili do útulné restaurace na staré Praze. Než jsme se rozkoukali, přivítal nás manažer restaurace, vyřídil s námi rezervační formality, „odevzdali“ jsme zimní hábity a těšili se na náš stůl. Jako jedna z variant nám byla nabídnuta místa přímo u otevřené kuchyně, což je sen každého milovníka jídla, takže jsem se souhlasně zakřenil – neb odmítnout = zbláznit se! Než se pro nás místa po předchozích hostech připravila (asi jsou hodně žádaná..) posečkali jsme u baru, a na uvítanou nám byla nabídnuta sklenka vína. Rozhodli jsme se pro cuveé Ambi (veltlín + savignon) – lehkého bílého vína svěží chuti, které pak doplnilo i první chod – v másle pošírovanou pražskou šunku. To bych ale předbíhal. Nejdříve nás uvedli na připravená místa, kde jsme se pozdravili s kuchařem, který právě umě vyráběl první amuse-bouche – Tatarský biftek z biohovězího v chlebové oplatce. Tento jsme záhy obdrželi. Chuť byla úžasná, jemné rozplývající se maso, se stopou domácí majonézy, mezi křupavě tenkými plátky chleba. Je opravdu zvláštní, vidět kuchaře v takové bezprostřední blízkosti „v akci“ a prakticky s ním „sdílet“ jeden stůl. O to větším překvapením pak je, když dokončí dílo, přiběhne číšník, a předá jej právě vám. A než jsme stačili mrknout, obdrželi jsme ještě variaci místního pečiva spolu s formovaným máslem a křupavou krystalovou solí - kde jinde bychom měli přeci dostat chléb a sůl, než u nás?
Po tataráčku následovala výše zmíněná v másle pošírovaná pražská šunka s malínskou křenovou pěnou, na másle opečenými brambory a nakládanou zeleninou, a bylo nám dolito cuveé Ambi. Chuť křenové pěny byla skutečně delikátní, nikterak palčivá, a vůbec nepřebíjela chuť a vůni šunky.
Milý someliér nám pak nalil víno k dalšímu chodu a sice Rulandské modré z mělnického vinařství Bettiny Lobkowicz, a podělil se s námi o informace o tomto vinařství a odrůdě. Vínko doplnilo Svíčkovou pečeni na smetaně, protknutou domácí slaninkou, pyré z bio zeleniny, brusinkové želé a krupicový nok. Úžasná záležitost, a brusinky v podobě želé jsou skvělým nápadem, možná bych jen onu kostičku ještě zmenšil. Ovšem největší zážitek jsem měl z krupicového noku, jelikož jsem takto jemný nok s nádhernou texturou krupicových zrníček ještě nejedl. Určitě se o něj doma pokusím.. :-)
K dalšímu chodu nám bylo someliérem nabídnuto opět červené, tentokráte však moravské víno, a sice Zweigeltrebe, z vinařství Arte Vini, které produkuje pouze dvě vína – červené a bílé, a zpracovává je v Rakousku. U mě ze všech ochutnaných zvítězilo na celé čáře, možná i proto, že doplňovalo mnou milovaný čerstvě uzený hovězí jazyk s kaší ze žlutého hrášku, a vele-jemně nakládanou šalotkou.
Pak jsme ještě ochutnali další dva amouse-buche – vtipně servírovaný krém philadelphia s vanilkou, obklopený pyré z mučenky, manga a banánu.
Tou úplně sladkou tečkou pak byla variace domácích čokoládových pralinek podávaných s mandlemi v cukru.
A to jsme ještě u východu obdrželi sladké překvapení k ranní kávě. ;-) Zkrátka ... celý večer ve mně zanechal hluboký zážitek, jako když se vracíte z krásně prožité dovolené, a už se těšíte na další sezónu.. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat