.. větší, starší - první ročník byl již v roce 2004, a především trošku jiný. . Pro mě ale návštěva obou „bratrů od různých rodičů“ znamenala události roku. Pokusím se o malé, subjektivní, srovnání a shrnutí v pár bodech:1.) Místo konání – zatímco Prague Food Festival (PFF) nemá své „stálé místo“, a tak nějak každým rokem „pendluje“ po Praze, Taste of London (ToL) si jej už našel, a sice krásné prostředí Regent´s Parku – v dosahu stanic metra i busu.
2.) Počet návštěvníků – PFF do 20ti tisíc, ToL očekává minimálně stejnou návštěvnost jako vloni, tedy více než 50 tisíc lidí.
3.) Počet restaurací – PFF 33, ToL 40 s tím, že doprovodné akce typu ochutnávek a prezentací různých výrobků, jsou v Praze teprve v plenkách, zatímco v Londýně je jich více než restaurací, a dá se na nich platit většinou jak v měně festivalové, tak i v národní, tedy v librách.
4.) Jídlo – srovnatelné, degustační porce na ToL mírně menší. Ačkoliv je velká část zúčastněných londýnských restaurací ověnčena Michelinskou hvězdou, restaurace na PFF se rozhodně za nic stydět nemusí. Na ToL jsem měl však pocit větší rozmanitosti.
5.) Ceny a platidla – ToL má výrazně dražší vstupné, cena jídla je však podobná, mnohdy levnější. Základní vstupné bez obsahu festivalového platidla stojí 26 liber, děti do 6ti let zdarma. Rozhodně se vyplatí nákup vstupenek přes internet, jejich cena se však mění – čím více se ToL blíží, tím je cena vyšší. Zakoupené vstupenky zasílají bez ohledu na stát poštou, a i když je k nákupu přes internet účtován manipulační poplatek, i tak úspora pro takový včasný nákup může činit více než 30%.
Měnou ToL je koruna - Crown, a stojí půl libry. Prodává se v aršících po 20ti, přičemž 1 „lupen“ má hodnotu 2 Crowns. Všechny ceny nabízených jídel a produktů na ToL jsou tedy dělitelné dvěma. Cena jídla se pohybuje od 6ti do 30ti Crowns (tedy 3 – 15 liber), většinou však kolem 10ti Crowns (5 liber). Vyšší cena je u tzv. ICON, tedy takového „majstrštyku“ restaurace. Zvýhodněné menu jako u PFF zde není.
6.) Prezentace restaurací – ToL bych nazval spíše veletrhem jídla, než festivalem jako PFF. Myslím, že k tomu ale PFF také směřuje. Je jasné, že se ani o jednom z nich, nedá mluvit jako o charitativní VIP zahradní grilovačce, ale o masové záležitosti, takže když jsem četl nějaké negativní reakce, že se z PFF v podstatě vytratil duch „prestiže“, na ToL ji také nečekejte. ToL je skutečně spíše veletrhem – restaurace se zde předhání v co nejhezčí a nejzajímavější prezentaci svého stánku (u mě zvítězil Ritz), aby tak co nejvíce zaujaly, pohled do zákulisí a kuchyně, jako na PFF, zde návštěvník téměř nevidí, o to více ale objednávky „odsejpají“. Zástupci restaurace jsou však vždy milí a informovaní, leckdy je to přímo samotný šéfkuchař, k vidění je i jejich soutěživost. Je zde totiž daleko větší pravděpodobnost, že návštěvník ToL zavítá později i do skutečné restaurace, ne jako v Praze na PFF, kde řada lidí ochutná jídla, se kterými se dost možná setká opět až za rok, při dalším ročníku PFF. Pro pražské podniky docela smůla, protože se z akce „podívejte, i tohle se v naší republice vaří“, moc nenajedí. V Londýně jsou prostě lidé zvyklí do restaurací chodit.
The Ritz Restaurant:
Skylon:
7.) Prostředí a organizace – na ToL má vše svůj řád, a i když je atmosféra poklidná, na žehrání typu: „není si kam sednout - prší - jé, já stoupnul do bláta - fuj, jím u popelnice - neuklidili nádobí - je tu velká řada“ apod., jak jsem se dočetl v některých až příliš negativních, v lecčem však pravdivých reakcích na letošní PFF, tu prostě není čas. ToL probíhá po 4 dny v cca 4 hodinových cyklech, což znamená, že návštěvníci si např. koupí lupen od 12ti do 16ti hodin, a v 15.45 jsou z areálu slušně vykázáni, na hodinu je ToL uzavřen, aby se celý „zregeneroval“, a mohl pak svěží přijmout návštěvníky dalšího „běhu“. Tímto se reguluje nejen počet účastníků na únosnou mez – areál není nafukovací, ale i čistota prostředí. A když jsem u čistoty, jídlo je na rozdíl od PFF servírováno na jednorázovém nádobí, a to i nápoje a víno, a každý návštěvník si po sobě uklízí sám. Jen po těch, kterým to nedojde nebo nenajdou koš či popelnici, uklízí pořadatel. Jídlo se jí převážně za pochodu nebo u stolků s deštníkem „na stojáka“, kterých je však na rozdíl od PFF celkem dostatek, dá se však po delším pátrání najít i místo k sezení, ale – sebere to opět čas.. A perlička na závěr, žádný kus jednorázového nádobí nepřekročí brány ToL – v praxi to znamenalo, že jsem měl, stejně jako řada jiných, nápad zpestřit si za zbývající neutracené „Crowns“ cestu na metro pohárkem vína. Výsledkem však bylo, že jsem byl u brány zastaven, a odkázán „na hanbu“ do koutku ke kontejneru, mezi ostatní „alkoholiky“, kde jsme si všichni vychutnali svůj poslední doušek, a teprve pak se mohli vrhnout do světa abstinentů. :-)
8.) Závěr – užil jsem si to. Jiný styl, skvělé jídlo, i ten déšť (zmoknul jsem asi 8x). Nejvíce mě ale těší setkání s Gary Rhodesem, který byl velmi milý, ochotný, sdílný, nechal se fotit a podepisoval se všem o 106 – třeba i na kus papíru, a pokud bych měl přirovnat jeho přístup k někomu na PFF, byl by to asi Roman Paulus. Naopak mírným zklamáním pro mě bylo jídlo z Maze Gordona Ramsyho, které jsem zřejmě nějak chuťově neuchopil či co..
Skylon:
7.) Prostředí a organizace – na ToL má vše svůj řád, a i když je atmosféra poklidná, na žehrání typu: „není si kam sednout - prší - jé, já stoupnul do bláta - fuj, jím u popelnice - neuklidili nádobí - je tu velká řada“ apod., jak jsem se dočetl v některých až příliš negativních, v lecčem však pravdivých reakcích na letošní PFF, tu prostě není čas. ToL probíhá po 4 dny v cca 4 hodinových cyklech, což znamená, že návštěvníci si např. koupí lupen od 12ti do 16ti hodin, a v 15.45 jsou z areálu slušně vykázáni, na hodinu je ToL uzavřen, aby se celý „zregeneroval“, a mohl pak svěží přijmout návštěvníky dalšího „běhu“. Tímto se reguluje nejen počet účastníků na únosnou mez – areál není nafukovací, ale i čistota prostředí. A když jsem u čistoty, jídlo je na rozdíl od PFF servírováno na jednorázovém nádobí, a to i nápoje a víno, a každý návštěvník si po sobě uklízí sám. Jen po těch, kterým to nedojde nebo nenajdou koš či popelnici, uklízí pořadatel. Jídlo se jí převážně za pochodu nebo u stolků s deštníkem „na stojáka“, kterých je však na rozdíl od PFF celkem dostatek, dá se však po delším pátrání najít i místo k sezení, ale – sebere to opět čas.. A perlička na závěr, žádný kus jednorázového nádobí nepřekročí brány ToL – v praxi to znamenalo, že jsem měl, stejně jako řada jiných, nápad zpestřit si za zbývající neutracené „Crowns“ cestu na metro pohárkem vína. Výsledkem však bylo, že jsem byl u brány zastaven, a odkázán „na hanbu“ do koutku ke kontejneru, mezi ostatní „alkoholiky“, kde jsme si všichni vychutnali svůj poslední doušek, a teprve pak se mohli vrhnout do světa abstinentů. :-)
8.) Závěr – užil jsem si to. Jiný styl, skvělé jídlo, i ten déšť (zmoknul jsem asi 8x). Nejvíce mě ale těší setkání s Gary Rhodesem, který byl velmi milý, ochotný, sdílný, nechal se fotit a podepisoval se všem o 106 – třeba i na kus papíru, a pokud bych měl přirovnat jeho přístup k někomu na PFF, byl by to asi Roman Paulus. Naopak mírným zklamáním pro mě bylo jídlo z Maze Gordona Ramsyho, které jsem zřejmě nějak chuťově neuchopil či co..
9.) A konečně.. malá foto ochutnávka jídel:
Rhodes 24 - šéfkuchař Gary Rhodes:
- Pomalu vařené jehněčí na máslové bramboře s karamelizovanou cibulovou šťávou (12 crowns)
- Citronový dort s čerstvými jahodami (8 crowns)
Roux at The Landau - šéfkuchaři Albert a Michel Roux Jr.:
- Solená treska Brandade s křupavou olihní a pepřem Espelette (10 crowns)
The Cinnamon Club - šéfkuchař Vivek Singh:
- Kachní prsa Gressingham v kořeněné krustě a omáčkou Hyderabadi korma (12 crowns)
Petrus - šéfkuchaři Mark Askew a Sean Burbidge, majitel Gordon Ramsay:
- Dušená vepřová líčka s bramborovou kaší a hřebíčkovou omáčkou (12 crowns)
York and Albany - šéfkuchař Colin Buchan, majitel Gordon Ramsay:
- Pikantní třešňový kompot s citronovým mascarpone, medovou pláství a granolou (8 crowns)
Maze - šéfkuchař Gordon Ramsay:
- Glazovaná telecí kližka, roketové pesto a pyré z bílé cibule (ale bylo to risotto - 10 crowns)
The Ritz Restaurant - šéfkuchař John Williams:
- Terina z husích jater s pikantním ananasem a perníkem (12 crowns)
- Čajem uzený losos s bergamotovým gelem (10 crowns)
Gaucho:
- 72 hodin marinované hovězí de Lomo v omáčce Chimichurri ve stylu churrasco a kukuřice temoles (10 crowns)
L´Anima - šéfkuchař Francesco Mazzei:
- Pikantní kuře Calabrese (10 crowns)
Le Caprice:
- Křupající kotlík z čokolády Cru Virunga s malinami (10 crowns)
Skylon - šéfkuchařka Helena Puolakka:
- Zauzený losos Loch Var s želé z citronové verbeny, nakládanou okurkou a sladký žitný chléb (12 crowns)
The Modern Pantry - šéfkuchařka Anna Hansen:
- Kořeněné hovězí tataki po persku a lanýžovo sojová omáčka (10 crowns)
Opera Tavern:
- Cuketový květ plněný kozím sýrem Monte Enebro zakápnutý medem (10 crowns)
Kuchyně Malajsie - Melati Great Windmill:
- Hovězí Melati satay (10 crowns)
Asia de Cuba - šéfkuchař Jeffrey Chodorow:
- Grilované krevety s asijským pestem, prudce restované tropické ovoce a křupavý chips z kořene lotosu (10 crowns)
Chuť Jamajky - Chef Collin Brown:
- Kávový dortík Blue Mountain se šlehaným rumovým krémem (10 crowns)
Chocolatier Paul Young:
- pralinky
Atmosféra na Taste of London:
Žádné komentáře:
Okomentovat