Jehněčí kolínko na červeném víně a medu, s bramborovou kaší

Konečně jsem se opět vrhnul na jehněčí – mám radost, že začíná být čím dál více k dostání, a nemyslím tím to rozmražené, z dovozu. Na tržišti mi padla do oka 3 krásná zadní kolínka ze statku Horní Dvorce. Kolínko mám totiž z celého jehňátka asi nejraději, a málokdy mu v restauraci odolám. Jehněčí mělo právem v českém jídelníčku vždy své nezanedbatelné místo, a dnes by tomu nemělo být jinak..

Z kolínka odstraníme přebytečný tuk, který je nositelem charakteristického jehněčího „zápachu“, a abychom docílili efektu „holé kosti“, přibližně 2cm kosti v horní části kolínka naříznutím a seškrábnutím masa odhalíme. Při dušení pak maso krásně sklouzne až ke kloubu, kost bude hrdě dominovat celému talíři, a vzbuzovat ještě více chuti.

Upravená kolínka osolíme, opečeme na olivovém oleji, a uložíme na teplém místě. Do výpeku pak přidáme kousek másla, 2 na kolečka nakrájené mrkve, 1 malou petržel, 1 cibuli, 1 menší pórek (světlou část), 4 přepůlené stroužky česneku, 2 větvičky rozmarýnu, 3 bobkové listy, 10 kuliček pepře, a vše restujeme dozlatova. Přidáme 2 lžíce medu, necháme lehce zkaramelizovat, a následně přihodíme půl plechovky italských rajčat, která vařečkou rozmělníme, a 3dl červeného vína (použil jsem Cabernet Savignon). Vše redukujeme do hustší, téměř marmeládové, konzistence – žádný spěch, z vína musí zůstat jen chuť a barva. Do takto připraveného základu vložíme kolínka, zalijeme 0,75 – 1l kuřecího vývaru, přiklopíme poklicí, a pomalu dusíme v předehřáté troubě na 150°C cca 4h (jehněčí chce čas a klid).

Jakmile jsou kolínka krásně měkká, opatrně je vyndáme, přikryjeme alobalem a uložíme na teplé místo. Vydušenou šťávu varem zredukujeme na ½ objemu, přecedíme (zeleninu nepasírujeme, jen vymačkáme), případný tuk z povrchu sebereme, a můžeme podávat. Zvolil jsem smetanovou bramborovou kaši, na kterou „posadíme“ kolínko, a po jeho bocích necháme stékat zredukovanou silnou šťávu. Ručím za to, že se bude masánko na jazyku jen rozplývat, a jsme-li při čištění důslední, po jehněčí „pachuti“ nezbude ani památka.. :-)