Obložený chlebíček – poklad našich babiček..

Prostě mi to nedá, a musím se na skok vrátit do roku minulého, k jeho poslednímu dni – Silvestru. Neznám člověka, který by si alespoň trošku tento den neužil – ať už se skvělými přáteli, dobrým mokem, ohňostrojem, trpícím domácím mazlíčkem, .., vždy ale s nějakou tou chuťovkou.

A ve většině případů mezi chuťovkami nesmí chybět obložený chlebíček. Geniální český vynález z počátku 20. století, dílo lahůdkářství Jana Paukerta, kterému díky nepřebernému množství variací a chutí, neodolá ani zapřisáhlý dietář.

Jak by měl správný chlebíček vypadat, si ani neodvážím definovat. Může být z tmavého i světlého pečiva, hranatého či oválného tvaru, menší (v podobě kanapky), s máslem či saláty, rybou, majonézou, lehce potažený aspikem, .. Vždy by však použité ingredience na něm měly do sebe zapadat, a vzájemně se doplňovat. Nejvíce tradiční je chlebíček z bílého pečiva – veky. Mé dva druhy chlebíčků, které zde zmíním, mají v naší rodině více než 50-ti letou historii, s kořeny u mistra lahůdkáře, který byl, z vyprávění, na studenou kuchyni pes. Já se tedy jen pokouším v rodinné tradici pokračovat..

Chlebíčky s debrecínskou pečení: Vyšší veku nakrájíme šikmo ostrým nožem na cca 1,5cm široké plátky, a lehce potřeme máslem. Do horní části chlebíčku položíme kolečko kyselé okurky, na dolní plátek Poličanu tak, aby zakrýval okraj chlebíčku. Plátek debrecínské pečeně uchopíme mezi ukazováček a prostředníček, až vznikne „trychtýř“, který podhrneme pod zbývající část plátku, a za pomoci palce a prsteníčku usadíme v horní části na kolečko okurky (nikdy jsem netušil, jak těžké je popsat obyčejné zkroucení kusu salámu..). Vejce vařené natvrdo projedeme strunovým kráječem, a jeho plátek uložíme do levé části chlebíčku, aby částečně seděl na debrecínské. Tvrdý sýr (použil jsem goudu) upravíme karblovacím nožem do trojúhelníčků, jejichž okraje obalíme v mleté sladké paprice, a uložíme jako vajíčko, pro změnu doprava. Z okurků vytvoříme vějířky (jako bychom krájeli kolečka, jen konec nedořízneme), které klademe na spodní část chlebíčku. Podobně vyrobíme vějířek z červené papriky (nebo použijeme papriku nakládanou), který umístíme úplně na závěr tam, kde bude našemu oku nejvíce lahodit. Před tím však ještě nastříkneme na plátek vajíčka hořčicí „M“ (hořčici jsem dal do sáčku s nastřihnutým růžkem), a k sýru přidáme pomocí zdobícího sáčku tvarohovo-sardelkovou pomazánku (rozmixujeme 4 sardelkové filety, kostku tučného tvarohu, půl lžičky soli a dle konzistence cca půl kelímku kysané smetany, do hladkého krému, který následně zchladíme). Zapíchneme kousek kadeřavé petrželky (nebo kuličku zeleného hrášku), a je hotovo.

Chlebíčky s tresčími játry: Nižší veku (chlebíček se má více podobat kanapkám) nakrájíme opět zešikma a pomažeme máslem. Tresčí játra v oleji opatrně vyjmeme z plechovky, a do oleje ponoříme červenou cibuli pokrájenou na velejemná kolečka (cibule pak nebude osychat a hořknout). Z tresčích jater vodorovně ukrajujeme tenké, co nejvíce celistvé plátky, které pak klademe na chlebíčky. Poté na chlebíčky vložíme pár koleček cibule okapané z oleje, dozdobíme kouskem tenkého plátku citronu, plátky kaparů, a kouskem papriky pro oko. Tyhle chlebíčky jsou fakt snadné, a chuťově velmi jemné. Takže dobrou chuť, a ještě jednou: Mlsný nový rok všem! :-)