Mlýnec restaurant - a Karlův most máme téměř na dosah ruky..

.. Novotného lávka, loďky vyplouvající „z útrob“ Karlova mostu, bublající Vltava, historie Staroměstských mlýnů, a především skvělé jídlo, připravované šéfkuchařem Markem Purkartem a jeho týmem. To vše znamená jedno - restaurant Mlýnec, podnik zahrnutý v žebříčku TOP100 Maurerova průvodce Grand Restaurant.

Důležitější než žebříček, je fakt, zda je pro mne návštěva podniku také zážitkem. A jelikož tu právě „smolím“ své postřehy, a na místa, kde to za moc nestálo, nechci ani pomyslet, natož o nich psát, odpověď je jasná: Mlýnec se v mém „hodnocení“ zařadil přesně mezi ty restauranty, co mě baví, a odkud odcházím s nadšenými chuťovými pohárky, pohodovým pocitem, plány na další návštěvu, a tím nejdůležitějším - inspirací pro mé domácí vaření, čili mou radost. Ale zpět na začátek..

Restaurant se nachází na Novotného lávce, a cesta po nábřeží je k němu lemována nepřekonatelným pohledem na naše panoramata Pražského hradu a podhradí. Vchod i historická budova působí poměrně malým dojmem, ale jakmile vejdeme dovnitř, jako bychom vstoupili do prostorného, luxusního soukromého „průchodu“, směřujícího až ke Karlovu mostu. Karlův Most, díky otevřené prosklené terase, totiž dominuje celému restaurantu, a působí skoro až jako obrovská 3D tapeta.. Místo, kde chceme usednout je tedy jasné - slunečný červnový podvečer, v přímé blízkosti Karlův most, Vltava ležící doslova u nohou, .., terasu si prostě nemůžeme nechat ujít! A nejen tu..

Nejdříve nám na stůl připlul amuse-bouche: Chřestová zmrzlina – krásně krémová, lehce sladká, s delikátní chutí chřestu. Skvělá chladná volba k povzbuzení chuti v parném dnu.

Předkrm jsme zvolili studený – Carpaccimi ze západočeského daňka, dva dny marinované v zeleném pepři, s lanýžovým olejem a zeleninkou Brunoise. Daněk se jen rozplýval, a lanýžový olej vše jen podtrhl a spojil.

A také teplý: Medem gratinovaný kozí sýr na domácím perníku s pečeným fíkem a zeleninovým salátkem. Med a kozí sýr = zaručená dvojka.

A jaké hlavní chody nás zlákaly? Telecí filet mignon v trojobale, se smetanovým křenem, telecím jus, a lehkým bramborovým salátem – asi největší a šťavnatá „bomba“ večera – už jste někdy ochutnali ten nejjemnější, medium, a přitom smažený, steak?

Dále pak jehněčí hřbet s chřestem, velikonoční nádivkou s kopřivami, mladým smetanovým špenátem a zázvorovým jus, který mě zaujal svěžestí a kombinací chutí – zkrátka zázvor zabodoval, a inspiroval. :-)

Celým večerem nás provázel milý a pozorný personál, který neopomněl vždy v pravou chvíli dolít růžové vínko (bohužel značku jsem si sice zapsal, ale ztratil), nebo přispěchat s nabídkou či doporučením dalšího chodu. Rovněž nesmím zapomenout na „kohoutkovou vodu“, kterou na požádání přinesli ve džbánku, zdarma, bez jakéhokoliv „džbánkovného“, což stále není vždy a všude úplně obvyklé.

Závěr patřil sladké tečce – kávě a pozornosti podniku – domácím pralinkám, a především skvělým dezertům, stejně jako u předkrmu – teplému a studenému:
Místní bestseller – Teplý čokoládový fondant s čokoládovou zmrzlinou a čoko hoblinkami.

A variace sorbetů, po kterých bych se přímo utloukl – Rybízový s černým pepřem, mangový se zázvorem a jahodový s mátou.

Takto příjemný a ničím nerušený večer v samém centru Prahy jsem delší dobu nezažil, a v mém soukromém hodnocení bych Mlýnec zařadil minimálně do TOP20. :-) Těším se na další zážitek.