Šípkový džem – domácí, nebo z obchodu?

.. je to jako s každým naším výtvorem – o domácím džemu přesně víme, z čeho se skládá, proč je tak skvělý, čím bychom jej mohli příště ještě vylepšit, kde jsme koupili ovoce, či který soused nás přetáhl holí, a vůbec - co jsme vše museli udělat pro náš vysněný cíl – hebkou hmotu, plnou koncentrované lahodně ovocné chuti a vůně. Ano, vždy to stojí spoustu práce, ale na stranu druhou, si každé skleničky ceníme jako pokladu, a když ji použijeme jako dárek, je v ní ten správný kousek naší pýchy, času a radosti.

Kupovaný džem žádnou z těchto vlastností nemá, jde o produkt bez kouzla, u kterého se musíme spolehnout na značku výrobce a výčet surovin na obalu, kterému budeme více či méně důvěřovat. To ale neznamená, že kupovaný džem není dobrý! Dokonce může být někdy i lepší, ale to si raději nepřipouštějme.. ;-)

Podzim je ve své polovině, a já pro své vaření potřebuji šípkové pyré, džem nebo zavařeninu.. V mém okolí nacházím při procházkách šípkové keře téměř všude, sezóna sběru rumělkových malvic je už téměř u konce, proč tedy nezkusit nepoznané, a neudělat si vlastní šípkový džem? Pro jistotu jsem ale koupil dvě skleničky v obchodě - různých chutí, s 40% a 55% podílem ovoce, od různých výrobců. Co kdyby náhodou..?! Ukládám je do lednice – třeba poslouží jen k porovnání, a hurá na sběr šípků!

 

Natrhané šípky necháme doma den, dva „dojít“ na tácu (pozor ať nezačnou plesnivět). Poté jim otrháme veškeré stopičky, a nejlépe malými nůžkami odstřihneme zbytky okvětí – bubáky (v některých starých kuchařkách ještě každý šípek rozkrojí, a „vydloubnou z něj semínka, ovšem to bych asi zůstal u toho kupovaného produktu..) Cca 800g takto upravených krasavců omyjeme, a čisté, na půl hodiny namočíme do studené vody, aby trošku změkly. Vložíme do kastrolu, zalijeme vodou, aby byly šípky zcela ponořeny, a na mírném plamenu vaříme doměkka (cca 45minut). Ještě horké šípky pasírujeme po částech přes drátěné síto, tekutinu a hustou pastu si ponecháme stranou. Vypasírované zbytky vrátíme opět do kastrolu, zalijeme takovým množstvím studené vody, abychom po promíchání dostali středně hustou kaši, a vaříme (cca 30minut) – uvolní se další dužnina a šťáva.

 

Výsledek opět, ještě důkladněji propasírujeme, a zbytky s pecičkami vyhodíme. Celkově bychom měli získat cca 700ml šípkové „šťávy“. Tu ještě řádně promícháme, přecedíme přes jemnější cedník, abychom zachytili veškeré nečistoty a chloupky, nalijeme do kastrolu, přidáme 150g třtinového cukru, a za stálého míchání svařujeme na mírném plamenu do zhoustnutí. Poté plníme do skleniček - dostaneme cca 350ml šípkového džemu. Není to mnoho, ale pro účely vaření, a na první pokus, je to až až. :-) Po vzoru starých kuchařek jsem nepoužil žádný konzervant v podobě kyseliny citronové, ani zahušťovadlo, takže doporučuji „pro jistotu“ uchovat v lednici. A jaký byl výsledek? Nad mé očekávání, konzistence nejvíce šípková, a cukru jsem použil méně, než bylo doporučeno – takže domácí vítěz!. :-) Už se těším, až naberu pár pořádných lžic pikantního šípkového džemu, a zúročím jeho potenciál k dalšímu vaření.. ;-)