Dopředu tuším, že tento recept díky hlavní surovině – vepřovým ouškům, asi nebude trhákem mého blogu, přesto si ho ale neodpustím.. Jsem totiž už od dětství milovník chrupavek, a kdyby na mě tehdy při zabíjačce nezbylo ani kousek ouška, asi bych se i rozbrečel. :-) Pevně věřím, že pokud jste „ulítlí“ jako já, přesvědčíte svého řezníka, aby vám je obstaral, jako se to podařilo mně v TRMS. Je třeba se ale ptát a žádat, není to zrovna kus vepříka, který leží běžně na krámě (cenou však budete mile překvapeni).
Ouška patří ke každé zabíjačce, a své místo mají i ve staročeské kuchyni, kdy se opravdu prasátko snědlo „od rypáčku po ocásek“ (na ty dva už si taky dělám chutě). Vepřová ouška mají obrovskou výhodu v tom, že nejsou nijak mastná, protože se v podstatě jedná jen o tenkou chrupavku, potaženou jemnou kůžičkou. Dají se připravovat na různé způsoby: vařená - posolená, a doplněná o čerstvý chleba, smažená – se zeleninovým salátem, zadělávaná, v podobě nudliček či kousků, jak je libo! Pro tentokrát jsem si vybral úpravu na způsob ragú, které výborně doplní chuť a vůně šalvěje.
Asi kilo oušek očistíme (seškrábneme případné zbytky štětin), a vaříme (táhneme) spolu s kořenovou zeleninou a kořením (cca 1,5h) do poloměkka (2 mrkve, 2 petržele, plátek celeru, 2 cibule, 10 kuliček pepře, 3 kuličky nového koření, 2 bobkové listy, sůl). Poté ouška vyndáme, a necháme vychladnout, aby se nám lépe krájela na nudličky (stejně jako tlačenku, si i ouška raději připravuji den předem). Vývar z nich, je jako vývar ze všech „kůžiček“, docela výrazný, a tak ho kvůli jemnější chuti ragú dále nepoužívám.
Ve větším, ideálně litinovém hrnci si rozehřejeme 50g másla s 1 lžící olivového oleje, a vyrestujeme na něm 1 velkou mrkev a 2 řapíky celeru pokrájené na malé kostičky, spolu se 2 jemně pokrájenými cibulemi. Jakmile se ze zeleniny odpaří voda a začne žloutnout, přilijeme 1,5dl bílého vína, které necháme zcela odpařit (zbyde nám zelenina s nahoustlou voňavou šťávou). Přimícháme 1 větší stroužek jemně pokrájeného česneku, a to hlavní - ouška pokrájená na nudličky (cca 0,8 x 5cm). Promícháme, prohřejeme, a poté zaprášíme 2 – 3 lžícemi hladké mouky (cca 50g). Rychle opět promícháme, ať se ouška „obalí“ moukou, neudělají se „cucky“, a vše zalijeme cca litrem horkého hovězího vývaru (např. z žeber). Přihodíme lístky šalvěje pokrájené na tenké nudličky (cca z 1 větvičky), lehce přisolíme, opepříme čerstvě mletým pepřem, přihodíme 2 větší proužky kůry z BIO citronu, a za občasného míchání dusíme cca 1 – 1,5h, dokud nebudou chrupavky měkké.
V závěru dušení dochutíme opět solí a čerstvě mletým pepřem, a přidáme několik celých lístků šalvěje, díky kterým se omáčka/šťáva, ještě více provoní. Ta by neměla být příliš hustá, aby ouška nepůsobila jako zadělávaná. Odstavíme, a vmícháme kousek studeného másla pro lesk a zaoblení chutí.
Inu, zajímavý receptík! Chrupavky mám ráda, ale ouška jsem ještě nezkoušela a asi ani nevyzkouším. Nějak by to asi neprošlo pusou, ale to neznamená, že recept šmahem odsoudím. Ale donutilo mě to zapřemýšlet nad tím, co kdo v mém okolí nepozře. Nejčastější jsou vnitřnosti, je až s podivem kolik lidí si je protiví a přitom je ani neochutnají. Pak následuje maso, které není běžné - klokan, nutrie, konina, ale paradoxně i králík, skopové a zvěřina.
OdpovědětVymazatPřitom se tak všichni ochuzují o takové množství báječných chutí! ( A já o ty ouška 8-D)
Díky HaF! Ani jsem nepočítal, že by byla ouška "masovou záležitostí". :-) Je fakt, že hodně lidí něco nejí, já třeba nemusím vařený vepřový lalok, je na mě nějak mastný a příliš "aromatický". P. :-)
VymazatJejda vepřový lalok z té správné strany co jsou mandličky to je blaho.A až seženu ouška,zkusím.Viděla jsem recept i na obalovaná.M
OdpovědětVymazatDo smažených oušek taky půjdu - to bude další "oušková fáze". Už mám připraven i hezky starý recept. :-) P.
VymazatTak jsme po víkendové zabíjačce - ouška si bere řezník, ale nechal mě, ať si kousek ukrojím - no, je to o pocitu - nechutnají špatně, ale tak nějak se mi to ekluje!
OdpovědětVymazatJinak lalok kvůli jeho tučnosti též nevyhledávám, ale na zabíjačce, čerstvě vytažený z kotle, s čerstvým chlebem a dobrou domácí meruňkovicí nemá chybu. Kousek jsme si vezli domů a naložila jsem ho do koření a česneku místo bůčku- ideální na spravení chuti při vánočním pečení. Ale tím mám na celý rok odlalokováno!
Tak na zabíjačku bych šel okamžitě! Ani si už nevzpomínám, kdy jsem byl naposled - děláte mi chutě, HaF! :-) A gratuluji k odvaze, i když Vás ouška neokouzlila, cení se to!
VymazatCo se laloku týče - studený ani teplý, nic pro mě.I když ten naložený, bych určitě minimálně ochutnal. :-) P.
...já miluju koleno s křenem...mmm.
OdpovědětVymazat..hmm, to také můžu.. :-) Kolínko je skvělé ve všech podobách! P. :-)
Vymazat