sobota 19. ledna 2013

Figlmüller – není schnitzel, jako Schnitzel..

Mým dalším „nezveřejněným restíkem“ je prosincová návštěva vídeňského restaurantu Figlmüller. Nešlo si ji prostě nechat ujít. A proč? Figlmüller totiž nabízí jedinečný „schnitzel“ čili řízek, dle vlastní, více než stoleté receptury, který jinde zaručeně nedostaneme! Restaurant, původně vinárnu, založil v roce 1905 Johann Figlmüller v ulici Wollzeile 5, kousek od katedrály sv. Štěpána.
Kromě tradičních rakouských jídel, která zde podával, vytvořil řízek, „jaký svět neviděl“. Oproti klasickému vídeňskému (který si v restaurantu můžeme dát také), není z telecího, ale z vepřového masa. Od „Wiener Schnitzelu“ se liší už na pohled – je větší - má přes 30 cm v průměru, o něco tenčí - silný max. 0,5 cm, rozhodně to však není žádný průsvitný „papírák“! Křupavější než kterýkoliv jiný, a každému milovníku řízků při pohledu na něj zaručeně ukápne nejedna slina.




















Figlmüller Schnitzel vzniká správným výběrem velejemného vepřového karé, ze kterého se uřízne plátek stylem „motýlek“, tedy jeho střední část se nedořízne do konce, plátek se rozevře jako kniha, a jde se na věc: Postupným rozklepáváním (podobně, jako František Koudelka rozklepával nejtek..), se vytvoří symetrická „placka“, a ta se obalí v nám známém trojobalu – mouka, vejce a jemná strouhanka z místních kaiserek.
Smažení probíhá hned ve třech pánvích s rostlinným olejem (čili žádný friťák s „vyjetým Mogulem“ či ztuženými tuky). V první pánvi má olej nejvyšší teplotu, v dalších dvou je teplota o něco nižší, a řízek se jen dosmažuje, spíše hýčká. Největší zajímavostí je délka smažení - celý „proces tří pánví“ totiž netrvá ani půl minuty, a výsledek je věhlasný!
Sláva tohoto řízku vedla v roce 2001 bratry Hanse a Thomase Figlmüllerovy, k otevření dalšího podniku v ulici Bäckerstrasse 6 (hnedle za rohem), kde jsem si na něm konečně pochutnal i já. Jelikož jde o skutečný trhák, doporučuji učinit rezervaci přes internet několik dnů dopředu - davy čekající na volný stolek jsou totiž nepřehlédnutelné.




















I přes naprostý nával byl personál velmi milý, rychlý, nevtíravě pozorný, a než by řekl švec, křupavý řízeček byl před námi. K němu je doporučován bramborový salát s červenou cibulkou, pažitkou a kapkou tradičního Štýrského dýňového oleje. Byl sladkokyselý, na můj vkus jdoucí až příliš do sladka, i přesto však moc dobrý. Ale nejdříve jsme si dali pro zahřátí místní cibulačku doplněnou o sýrový toast..






















Co dodat? Vzhůru na Schnitzel! :-)

 

2 komentáře:

  1. Tak ta kombinace krupaveho rizku se salatem s dynovym olejem je neskutecna. A na cibulacku mam chut uz strasne dlouho! Ted uz se do ni vazne zase pustim :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky bych si ji dal, Meg, a ten řízek.. byl fakt "vykřupanej". Ještě že je Figlmüller tak daleko, mít ho v sousedství, řízkoval bych alespoň 2x týdně. :-) P.

      Vymazat