Bylo na čase zase vycestovat, načerpat trošku „gastro-inspirace“, a dodat sobě i blogu nějakou „šťávu“. Jak už mnozí z fanoušků facebooku vědí, po čase jsem byl opět v Londýně, mém dosud nejoblíbenějším městě (po Praze), které je přímo protkáno restauranty věhlasných kuchyní a šéfkuchařů. Rád bych se s vámi podělil o 3 zážitky, ze kterých mé oko nejvíce zazářilo. Prvním z nich je restaurant Flat Iron.
Na tento podnik jsem dostal tip od Katky Hýlové, pro kterou je gastronomický byznys domovem. Patří jí za to můj velký dík. Všichni známe rčení „v jednoduchosti je krása“, a pokud do krásy zahrneme i chuť, kvalitu a radost, výsledkem je právě podnik Flat Iron.
Nachází se ve známé londýnské čtvrti SOHO, v Beak Street (podniky existují 2, ale já navštívil právě tento, a rovnou 2x). Ještě před samotnou návštěvou zaujme tím, že v něm nelze rezervovat místo, zkrátka „kdo dřív přijde, ten dřív… mele“. I přesto je tak oblíben, že se před jeho vchodem občas tvoří fronta. Ovšem všichni si rádi počkají - prostory nabízí sice malé, ale v několika patrech, takže to většinou netrvá příliš dlouho.
Na tento podnik jsem dostal tip od Katky Hýlové, pro kterou je gastronomický byznys domovem. Patří jí za to můj velký dík. Všichni známe rčení „v jednoduchosti je krása“, a pokud do krásy zahrneme i chuť, kvalitu a radost, výsledkem je právě podnik Flat Iron.
Nachází se ve známé londýnské čtvrti SOHO, v Beak Street (podniky existují 2, ale já navštívil právě tento, a rovnou 2x). Ještě před samotnou návštěvou zaujme tím, že v něm nelze rezervovat místo, zkrátka „kdo dřív přijde, ten dřív… mele“. I přesto je tak oblíben, že se před jeho vchodem občas tvoří fronta. Ovšem všichni si rádi počkají - prostory nabízí sice malé, ale v několika patrech, takže to většinou netrvá příliš dlouho.
Interiér restaurantu je navržen tak, aby působil co nejvíce srdečně, domácky, vládne zde pohoda a radost nejen z jídla. Dominují mu rustikální zdi, lampy s oprýskaným smaltem, a masivní společné stoly pro 6 osob s pevnými sedátky, na které se sedá zásadně obkročmo a ikona podniku – miniaturní sekáček, který nahrazuje nůž.
Pokud je naše skupinka méně četná a jinde není místo, jednoduše si k nám někdo přisedne (seděl jsem tak s britskými mládežníky i se dvěma Belgičankami). V každém patře se nachází také malý bar s výtahem, kterým se „přiváží“ hotové jídlo z kuchyně. Nad stoly visí jídelní lístek – je naprosto jednoduchý – JEDEN HLAVNÍ CHOD – FLAT IRON STEAK se salátkem, přílohy a omáčky.
U baru je pak na tabuli se zvonkem uvedena specialita dne. Od zvonku vede lanko, které zvonek rozezní právě ve chvíli, kdy je jídlo ve výtahu, připraveno k podávání. Na tabuli je také uvedeno, kdo daný den připravuje domácí hranolky. Ty nejsou jen tak ledajaké, ale smažené ve výpeku z hovězího tuku - tohle musím vyzkoušet! - byly vynikající, i přísedící Belgičanka z nich měla obrovskou radost – prý je takto smažila její babička. Tradice, to je přesně to, na co si zde potrpí – maso tří hovězích plemen je dodáváno vybranými farmáři s více než 130 letou historií.
Výborné kuchyni také přispívá bezprostřední servis. Slovo srdečný je zde zcela na místě – jakmile nás usadí, hnedle nám na stole přistane plecháček s popcornem, skleničky a džbán kohoutkové vody. Pokud je u stolu volno, servírka se k nám klidně posadí, představí dnešní menu, popíše chuti, a možné stupně propečení – třeba bavette nám well done prostě neudělají (well done bych u hovězích steaků klidně zakázal zcela – škoda výtečného hovězího).
Má první návštěva byla spíše večeří, a jelikož jsme byli ve dvou, ochutnali jsme stálý Flat Iron steak se salátkem z polníčku a hořčičného dresinku, a vyhlášený burger. Jako přílohu jsme zvolili blanšírovanou kapustu a Fredovu pikantní omáčku, která nesla známky křenu, rajčat a pepře. Flat Iron steak je u nás zatím trošku neznámý, ale shodou okolností jsem o něm před časem psal – je daleko jemnější a chutnější než svíčková! Zdejší burger je vyhledávanou lahůdkou, není klasicky grilován, ale smažen (opékán) – podobně jako zdejší hranolky – ve vypečeném (odkapaném) hovězím tuku, což mu dává ještě vyšší šťavnatost. Je podáván v briošce z pekařství podniku St. John s michelinskou hvězdou (na zážitek z tohoto podniku se můžete také těšit.. ;-) ), šalotkou a omáčkou bearnaise.
Při druhé návštěvě – obědě – jsme zvolili specialitu cornishské bavette, což je v podstatě hovězí bok/pupek. Naprosto skvěle připraveno, téměř rare, a na pepřovou omáčku se šalotkou dlouho nezapomenu, budu ji pilovat, a pak se s vámi podělím o recept. :-)
Nemůžu také opomenout sladkou tečku, karamelovo - čokoládový mousse, podávaný s krystalky soli. Servírování opět triviální – na stůl nám přistály vychlazené plecháčky, do nich byla před námi z lahve „nastříknuta“ pěna, a tu jsme si ze skleničky se solí okořenili dle vlastního gusta. :-)
Zkrátka – neuvěřitelný koncept jednoho, vlastně dvou jídel, trocha mimo mainstreamového ducha, spousta chuti, srdečnost k hostům a úcta k surovinám. Při cestě do Londýna se zde nezapomeňte zastavit. Základní cena přitom nepřesáhne tu fastfoodovou, kde je jídlo nesrovnatelné a „o ničem“.
